MERLÍK ANEB ZÁPACH SKUNKA

In Bylinky, Poradna by walsla

Nenáročná rostlina, která roste po celém světe hlavně v tropických, subtropických i v teplých oblastech mírného pásma. Je to bylina hojně rozšířená i v České republice, ze čtyřiceti známých druhů merlíků jich u nás roste pět. Merlík má mnoho lidových názvů, jedním z nich je právě “zápach skunka”.

Merlík vonný a jeho další názvy

Merlík vonný (Chenopodium ambrosioides) je úžasně vonící rostlina s mnoha léčivými účinky. Podobnou vůni má i její příbuzný merlík hroznový. Merlík má mnoho lidových názvů například: jezuitský čaj, všedobr i všedober, mrlík, lebedník, psí šťovík, hrozníček, epazote, kapucínské thé, římské či uherské thé, mexická bylina… Latinský název ambrosioides může být odvozen od řeckého “ambrózie“; v řecké mytologii je to pokrm bohů, který jim zajišťuje nesmrtelnost. Název „epazote“ je z aztéckého jazyka a volně jej lze přeložit jako „zápach skunka“. Merlík totiž původně pochází z tropických a subtropických částí Severní a Jižní Ameriky.

Jak merlík pěstovat

Merlík je jednoletá, někdy krátce vytrvalá aromatická rostlina, která dosahuje zhruba půl až jeden metr. Zelené či tmavě červené listy jsou kopinaté nebo vejčité, na okraji pilovité. Během léta bylina kvete malými nenápadnými kvítky a rychle se tvoří malá kulovitá načervenalá až hnědá semena.
Jeho pěstování je velmi snadné. Semena si buď koupíme nebo získáme z předchozího roku. Vysévají se začátkem jara (v březnu až dubnu) do hloubky jenom asi 0,5 mm. Při teplotě kolem 20 °C brzy klíčí a koncem května už můžeme sklízet listy. Rostou-li příliš hustě, vyjednotíme je. Když je horké suché léto, občas je zalijeme. Rostlinky nepotřebují žádné hnojivo. Listy konzumujeme postupně, takže máme stále čerstvé až do příchodu prvních mrazů. Na zimu si je nasušíme. Pěstujeme-li si merlík v bylinkovém záhonu, pak několik zvlášť pěkných rostlin necháme dozrát na semeno.

Merlík jako koření

Merlík je jedním z nejdůležitějších mexických koření, jeho chuť i vůně je velmi intenzivní a výrazná. V kuchyni se bylina užívá převážně čerstvá, protože její aroma se po zaschnutí vypaří. Ze sušených listů si hospodyňky připravují lahodný kořenící prášek s jemnou mírně slanou chutí. Záleží však také na odrůdě, kterou si pěstujeme – tak jako může mít různě zbarvené listy (zelené, tmavě červené), stejně to platí i o chuti.
Při vaření se používají kromě listů i malá kulovitá semena.

Sběr drogy a obsahové látky

Jako droga se užívá nejen nať (Herba), ale také kořen (Radix), sbírá se v době květu, tedy od června až do září. Z natě odstraníme hrubší stonky, rozložíme na lísky a sušíme ve stínu při mírném teple. Potřebujeme-li kořen pro čerstvé užití, pak jej vybíráme v březnu.

Využití merlíku

Listy rostlin používáme při vaření. Pokud máme rádi luštěniny, které nadýmají, merlík pomůže redukovat plynatost.
Čaj pomáhá s trávicími problémy, kolikou, bolestmi žaludku, ale i kašlem. Užívá se ve směsi na menstruační potíže, odvar na zvýšení laktace.
Zevně se používají obklady na plísňová onemocnění, ale i na hemoroidy, kousnutí hmyzem i hadem, urychluje hojení ran a zmírňuje bolest. Strouhaný nebo drcený čerstvý kořen jako obklad změkčuje podlitiny.
V tropech se merlík používá proti parazitům.