Angrešt patří mezi vděčné drobné ovoce velmi často pěstované na našich zahrádkách. Pěstovat můžeme keře i stromkovou formu, která vznikla postupným šlechtěním. Rozhodnout se můžeme podle chuti plodů i podle jejich barev. A protože angrešt začíná plodit brzy, na první sklizni si také brzy pochutnáme.
Srstka angrešt
Angrešt je vlastně lidový název pro srstku obecnou nebo srstku angrešt či meruzalku srstku (Ribes – Grossularia uva-crispa). Jedná se o oblíbenou bobulovinu s chutnými plody (většími než rybíz), všeobecně známý lesní i zahradní keř.
Plané odrůdy angreštu pocházející z mírného pásma (od Evropy přes Asii po Ameriku) se postupně vyšlechtily, takže nyní jsou jeho plody větší stejně jako odolnost proti chorobám. Z Anglie a Francie se pak rozšířily po celé Evropě v průběhu 15. století, k nám se však dostaly až ve století devatenáctém. Tehdy také docházelo k šlechtitelským pokusům, začalo se s roubováním angreštu na zlatou meruzalku a v té době se také zrodila stromková forma angreštu. Některé naše odrůdy patří dokonce ke světové špičce.
Známý ovocný keř
Keře jsou vysoké kolem 1 metru, na letorostech jsou viditelné ostny. Opadavé listy angreštu na rubu chlupaté jsou dlouhé 2 až 4 cm. V paždí listenů vyrůstají malé žluté nebo růžovočervené zvonkovité květy. Opylení zajištuje hmyz.
Plodem jsou asi 2 cm velké bobule (kulaté, oválné i hruškovité), říká se jim také „angrešt“ a mohou být lysé i ochmýřené. Jsou šťavnaté, sladké i nakyslé. Červené, žluté, zelené i bílé a dozrávají v červenci. Vzhledem k velmi brzkému nástupu plodnosti se také prvních sklizní dočkáme velmi brzy.
-
- ANGREŠT V KVĚTU
-
- PÉČE O ROSTLINU
-
- OVOCNÝ KEŘ
Nároky angreštu na pěstování
Jeho pěstební nároky jsou podobné jako má rybíz, jak by ne, vždyť jsou příbuzní. Pokud angreštu poskytneme správné podmínky, nedá nám péče o něj příliš práce.
- Umístění: Nejlepší poloha je lehce přistíněná, chráněná před větrem. Angrešt nevysazujeme na místo, kam svítí slunce celý den.
- Doba výsadby: Nové stromky a keře můžeme sázet na jaře i na podzim.
- Půda: Angrešt nemá velké nároky ani na půdu – postačí mu živná humózní půda – neutrální až mírně kyselá. Nesnáší půdu těžkou a vlhkou.
- Zálivka: Rostlina potřebuje dostatečnou zálivku.
- Hnojení: Angrešt je na živiny poměrně náročný. Dodat je můžeme speciálními minerálními hnojivy na angrešt s přídavkem rohoviny a vždy po několika letech doplníme kvalitní kompost a chlévskou mrvu.
- Výsadba: Do připravené jámy přidáme nasekanou trávu a dobře rozleželý kompost – bude to zásobárna živin pro novou dřevinu. Protože se jedná o rostlinu samosprašnou, vysazujeme vždy několik stromků nebo keřů vedle sebe, abychom získali dobrou úrodu. Vysazujeme je na vzdálenost 1 m (stromky) 1,5 m (keře) od sebe.
- Opora: Stromkový angrešt potřebuje dostatečně silnou oporu, která bude sahat až po korunku, protože jinak by v místě naroubování mohlo dojít k vylomení.
- Řez: Každý rok na jaře provádíme zmlazovací řez, kdy ponecháme jen mladé výhonky a ty staré odstraníme. Je třeba dát si pozor na plané výhonky (vlky), které vyrůstá od kořenů stromkových angreštů – musíme je opatrně odhrabat a odstranit.
- Přezimování: Na podzim shrabeme spadané listí a připravíme ochranou vrstvu, která zabrání promrznutí půdy u angreštového keře či stromku. Mulčujeme kompostem nebo drcenkou z větví.
- Choroby a škůdci: V nadměrně vlhkém prostředí trpí angrešt padlím – plody mají bílý povrch (mnohdy napadá i listy, které mají zpočátku bílý povlak, později se hnědý plstnatý). Proto vybíráme vzdušné prostředí a při nákupu upřednostníme angrešt proti padlí odolný. Napadené keře ošetříme na jaře, v létě i v zimě postřikem. Škodu na angreštu udělá i nepříjemná mšice angreštová, která z listů vysává šťávu.