zdroj Pxhere

ANONA DODÁVÁ SÍLU A ENERGII

In Bylinky, Okrasná zahrada, Ovoce, Poradna, Recepty by walsla

Říká se jí anona anebo také láhevník, ale má i několik dalších názvů – a všechny patří exotickému ovocnému stromu, jehož plody připomínají chuť jahod a banánů dohromady. Je to ideální kombinace, s níž zdravý exotický dezert zpestří náš jídelníček. Jak se mají jíst a jak se mohou pěstovat?

Exotický strom – láhevník či anona

Láhevník či anona (Annona) je stálezelený bohatě rozvětvený ovocný strom dosahující výšky až do 10 metrů. Má hladkou hnědou kůru, která stářím vrásčití. Její větve na povrchu sametově plstnaté obrůstají dlouhými tmavě zelenými lesklými kožovitými listy. Jarní kvetení trvá po celých 6 týdnů, přičemž květy jsou tmavě hnědé nebo purpurové. Plodem je protáhlá šiška, která může vážit až půl kilogramu. Jeho povrch je pokryt měkkými ostny, zpočátku má barvu zelenou, ale později se mění na žlutozelenou a pak hnědou. Jeho chuť je mírně nakyslá a připomíná kombinaci jahod s banánem. V dužině plodu se nacházejí semena, která musíme před konzumací odstranit, neboť jsou jedovatá.

Jejím domovem je Jižní Amerika

Plodům této exotické dřeviny (někdy však i celé rostlině) se lidově například quanabana, corossol, cachiman, graviola, cherimoya, čerimoja… Domovem anony je Karibik, Střední a Jižní Amerika, kde ji domorodci užívali jako lék, protože se vyznačuje nejrůznějšími léčivými schopnostmi. Nejčastěji si z jejích listů i kůry připravovali odvary.

Ovoce se jmenuje gunabana

Láhevník se pěstuje hlavně kvůli chutným a výživným plodům – gunabana. Toto ovoce se konzumuje nejčastěji syrové – rozříznutý plod vydlabáváme lžičkou jako dezert. Ale hojně se používá také na výrobu sladkostí jako jsou zmrzliny, sladké pečivo, šťávy, koktejly, exotické ovocné saláty, marmelády…

Voní po medu a chutnají jako směs banánů a jahod, spisovatel Mark Twain o gunabaně napsal, že je to nejlahodnější ovoce na světě. Plody jsou však značně citlivé na otlak, není možné je tedy dlouho skladovat.

Využití anony v léčitelství

V lidovém léčitelství se využívají hlavně listy, semena, ale i květy, kůra a kořen. Ve své domovině se vždy používaly proti parazitům (např. vši), ale také proti vysokému krevnímu tlaku a proti nádorům. Dále jako prostředek k uspávání, k hojení ran, k uklidnění… Čaj se připravuje proti kašli, horečce, chřipce a astmatu. V Amazonii se používá při cukrovce. Ověřené jsou obklady z odvaru listů používané na oteklé a zánětlivé nohy. Existuje však mnoho dalších možností použití této rostliny.

Pěstování není jednoduché

Rozmnožuje se většinou semeny, která nejprve stratifikujeme – vložíme je do plastového sáčku s vlhkou rašelinou a na 2 až 3 měsíce je uložíme do chladničky, pak je ještě můžeme 24 hodin máčet ve vodě. Nádobu s výsevem umístíme na teplé a slunečné místo (teplota kolem 27 °C), semena klíčí pomaleji (2 až 8 týdnů).
Rostlinu pěstujeme ve vytápěném skleníku nebo jako pokojovku.
Vyžaduje lehkou propustnou a výživnou rašelinovou směs a pravidelnou zálivku (substrát nesmí vyschnout). Můžeme ji občas také rosit a přihnojovat kombinovaným hnojivem.
Rozmnožovat ji můžeme i řízkováním, roubováním či vzdušným potápěním. Během zimy omezíme zálivku na minimum, hnojení vynecháme zcela, protože rostlina odpočívá, vhodná teplota je pod 10 °C.