Na našich zahrádkách pěstujeme nejrůznější druhy zeleniny, a aby dobře rostla musíme se o ni dobře postarat. K úspěšnému růstu a dobré sklizni od nás potřebuje dostatečnou zálivku a samozřejmě také dostatečnou zásobu živin v půdě.
Živiny a další činitelé pěstování
K vyhnojení půdy můžeme využít kromě základního chlévského hnoje (ten se aplikuje hlavně v pravidelných čtyřletých intervalech) i další organická hmota. Patří sem kompost, sláma, kůra lesních stromů, hrabanka, listovka, zelené hnojení.
Půda, ve které pěstujeme zeleninu, vyžaduje dostatečný obsah humusu, nejlépe 3 až 5 procent. Je však důležité znát, jaké nároky na živiny mají jednotlivé druhy zeleniny a jakým způsobem je přijímají.
Nejvíce se využívá závlaha a postřiky – voda je nejvýznamnějším vegetačním faktorem při pěstování (nejen) zeleniny. K dalším neméně důležitým činitelům, ovlivňujícím výnosy a kvalitu úrody, patří samozřejmě druh půdy a půdní vlastnosti, druh pěstované zeleniny a způsob pěstování, délka vegetace a také klimatické podmínky.
pH faktor a jeho úprava
Velmi důležitým faktorem je pH půdy – ovlivňuje jak půdní vlastnosti, tak i příjem živin. Pro většinu zeleniny je nejvhodnější neutrální reakce – udržujeme ji pravidelným vápněním. V kyselých půdách se méně vyskytují užitečné baktérie, ale zase tu existují příznivé podmínky pro činnost plísní a hub.
Košťáloviny a jejich výživa
Protože košťáloviny velmi dobře reagují na hnojení statkovými hnojivy, pěstují se v první trati a jejími vhodnými předplodinami jsou luskoviny, jeteloviny nebo rané brambory.
Košťáloviny mají vysoké nároky na dusík a hořčík (hlavně v době tvorby listů). Chceme-li urychlit růst raných odrůd je možné během vegetace použít vyšší dávky dusíku. Ovšem neplatí to u pozdních odrůd, které jsou určené hlavně ke skladování. Tam spíš dávky snižujeme.
Například kedlubny, pokud nemají dostatek dusíku brzy stárnou a dřevnatí. A třeba zelí zase při přehnojení dusíkem nelze dlouho skladovat.
Fosfor běžně zvyšuje obsah bílkovin, ale při přehnojení může způsobit prorůstání vegetačního vrcholu (především u zelí).
Draslík je velmi důležitý jak pro dobré vyzrávání, tak i pro skladovatelnost u pozdních košťálovin. Při jeho nedostatku jsou jejich pletiva vodnatější.
Z ostatních prvků potřebují košťáloviny hlavně bór a molybden. Pokud jich mají nedostatek, hrozí snížení kvality – nejvíce je citlivý květák (redukce tvorby růžic).
-
- KEDLUBA
-
- KOŠŤÁLOVINY
-
- CIBULOVINY
Cibuloviny a vhodné živiny
V osevním plánu jsou řazeny do druhé tratě – jako předplodiny se hodí zmíněné košťáloviny, plodová zelenina a okopaniny. Cibuloviny jsou nejvíce náročné na hořčík, ale potřebují také dusík, fosfor, draslík, síru.
K tvorbě silic jsou vhodné aplikace síranových forem, kromě síly potřebuje česnek také hodně draslíku. Dusíkem hnojíme opatrně, protože zvýšená dávka snižuje jak jakost a odolnost, tak i skladovatelnost. Fosfor ovlivňuje včasnou zralost, velikost i pevnost cibulí.
Naopak jsou cibuloviny značně citlivé (hlavně přímé výsevy) na zasolení, které způsobují dusíkatá a draselná hnojiva. Citlivost projevují také na chlór.