zdroj Pixabay

ŘEDKVIČKY POTŘEBUJÍ KRÁTKÝ DEN

In Poradna, Zelenina by walsla

Přichází čas ředkviček – všeobecně známé kořenové zeleniny, která se běžně pěstovala na našich zahrádkách a která by neměla chybět na našem jídelníčku. Přestože jsou ředkvičky malé, obsahují velké množství zdraví prospěšných látek.

Oblíbená jarní zelenina

Také ředkvičky si můžeme koupit během celého roku, neboť díky různým odrůdám jsou ředkvičky skutečně dostupné celoročně. Většinou se prodávají ve svazcích, někdy balené v sáčku, nebo dokonce i loupané. Ale vypěstovat si vlastní zeleninu, která je plná zdraví prospěšných látek pro náš organismus – to přece musíme také zkusit!
Ředkvička – ředkev letní setá (Raphanus sativus) patří mezi nejoblíbenější jarní zeleniny. Pocházejí z Asie, ale pěstovala se už ve starém Egyptě, jen u nás se objevila až koncem 18. století.
Jejich kořen je buď kulovitý nebo válcovitý, různě zbarvený od bílé přes červenou až po fialovou. Dokonce existují i odrůdy červenobílé, žluté kulaté nebo bílé protáhlé. Mají bílou dužinu a většinou více či méně pálivou chuť.

Pěstování ředkviček není náročné

Klíčí brzy po výsevu a během 3 až 6 týdnů už je můžeme začít sklízet. Pro postupnou sklizeň ji vyséváme ve dvoutýdenních intervalech. Zkušení pěstitelé vědí, že ředkvička je tzv. rostlina krátkého dne. To znamená, že její vynikající bulvičky se tvoří jen na jaře a na podzim, kdy je kratší den. Naopak v létě se při dlouhých letních dnech na venkovním záhonu vytvářejí květní stonky a semena – bulva je pak jen malá a pálivá. Proto se prostě v létě ředkvičky nepěstují.

Aby byly ředkvičky chutné a šťavnaté, musí vyrůst rychle a musí se tedy hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět.
Ředkvičkám se nejlépe daří na slunci – podmínkou úspěchu je dostatek světla a vláhy. Ředkvičky mají rády vodu, zaléváme je tedy ráno i večer.
Vyhovuje jim mírně kyselá až neutrální písčitohlinitá půda, která musí být dobře propracovaná a mít dostatečnou zásobu živin.

Mají nízkou kalorickou hodnotu

Předností ředkviček je, že se nejvíce konzumují v syrovém stavu a jedlé jsou dokonce i jejich mladé listy.
Mají nízkou kalorickou hodnotu. Jejich chuť je různě pálivá – obecně je prý závislá na zálivce a také na počasí během růstu.
Kromě vitamínu C obsahuje i minerální látky vápník, fosfor a železo. Její pikantní chuť pochází od hořčičného oleje, který příznivě ovlivňuje trávení.